Mýty a nepravdy o spánku

Mezi laickou a někdy i odbornou veřejností kolují zkreslené a nepravdivé informace o spánku a bdění. Pokusili jsme se vybrat ty nejčastější z nich a dát k nim náš komentář.

Musím spát osm hodin denně.
Americká akademie spánkové medicíny (AASM) uvádí, že pro většinu dospělé populace je optimální spát sedm až devět hodin denně v závislosti na věku. Nicméně reálná potřeba délky spánku je vysoce individuální. Existují jedinci, kteří spí méně jak šest hodin nebo více jak devět hodin denně bez dopadu na kvalitu života.

V noci se budím, trpím tedy nespavostí.
Je běžné se probudit několikrát za noc. Většina jedinců si četná noční probouzení neuvědomuje a ráno nepamatuje, což je způsobeno opětovným a rychlým usnutím.

Na omezené množství spánku si zvyknete.
Zásadní nepravda. Chronické a setrvalé snižování doby spánku je významný problém v rozvinutých zemích. Nedostatek spánku vede k chronické spánkové deprivaci, která má zásadní negativní zdravotní a psychické důsledky.

Je úplně jedno, v jakou denní dobu chodím spát.
Rozhodně není. Vnitřní biologické hodiny nastavují organismus a jeho funkce na období bdění a spánku. Toto období je určeno geneticky a synchronizováno s astronomickým časem, respektive se střídáním světla a tmy. Spánek a bdění mimo vymezená období snižuje efektivitu činnosti organismu a má nežádoucí psychické i fyzické důsledky. Toto tvrzení dokladuje například i vyšší riziko obezity, onemocnění srdce a cév u osob pracujících ve směnném režimu.

O víkendu se můžu naspat do zásoby.
Toto není pravda. Organismus není schopen ukládat spánek "do zásoby". Vysvětlení přináší mechanismus řízení spánku pomocí cirkadiánního a homeostatického systému. Cirkadiánní systém říká, kdy je nejvhodnější doba ke spánku a bdění. Homestatický systém určuje intenzitu ospalosti, která je tím vyšší, čím déle trvá předchozí bdělost. Během spánku dochází ke snížení homeostatického tlaku na spánek a organismus se v určitou dobu probouzí jako vyspalý a není dále schopen akumulovat spánek do zásob.

Během spánku tělo nic nedělá.
Spánek byl dlouho považován za pasivní děj s nejasným významem. Nicméně navození a udržení spánku je děj aktivní. Spánek se skládá ze dvou fází - Non-REM a REM. Non-REM fáze má tři stádia (N1, N2 a nejhlubší N3). Právě nejhlubší N3 stádium má přisouzenou regenerační schopnost pro organismus a zejména pro mozek. Výzkumy REM fáze prokázaly, že metabolická aktivita mozku je srovnatelná s období bdělosti. Některé hypotézy přisuzují REM fázi účast na ukládání paměťové stopy.

Chrápání je běžné a zcela neškodné.
Chrápání je zvuk, který vzniká během spánku rozvibrováním měkkých tkání horních cest dýchacích. U většiny populace se jedná spíše o kosmetický problém, který může rušit okolí a působit sociální obtíže. Avšak v některých případech může být příznakem poruchy dýchání ve spánku, zejména obstrukční spánkové apnoe (OSA). Pokud se spolu s chrápáním vyskytují dechové pauzy, tak je na místě kontaktovat praktického lékaře nebo ORL specialistu.

Starším lidem stačí kratší doba spánku.
Celková doba spánku se zásadněji neliší mezi jedinci středního věku a seniory. Rozdíl je v časování spánku během dne. U seniorů dochází k posunutí spánku do časnějších hodin (usínání u televizních zpráv) s probouzením v časných ranních hodinách. Dalším specifikem seniorů je opětovný výskyt odpoledních spánků.

Pobyt v posteli delší dobu před usnutím lépe naladí na spaní.
Z doporučení pro spánkovou hygienu jasně vyplývá, že čím více aktivit je provozováno v posteli, tím horší usínání lze očekávat. Postel má sloužit pouze k pohlavnímu životu a ke spánku.