Onemocnění s nespavostí

Nespavost neboli insomnii můžeme vnímat jako příznak nebo jako samotné onemocnění.

Nespavost jako příznak

Nespavost je subjektivním příznakem, který popisuje sám pacient. Referuje obtíže s usínáním, neschopnost udržet setrvalý spánek a/nebo předčasné ranní probouzení. Nespavost může být též popisována jako nekvalitně vnímaný spánek.

Akutní nespavost trvá krátce do 3 měsíců a obvykle má jasně definovanou příčinu. Převážně se jedná o stresující událost, např.zkouškové období, akutní onemocnění nebo pracovní přetížení. Je obvyklé, že po odeznění stresující události nespavost vymizí.

Chronická nespavost trvá déle jak 3 měsíce a může se vyvíjet dlouhodobě, pomalu bez jasné příčiny nebo navazuje na akutní nespavost, na kterou reagoval jedinec vytvořením abnormálních vzorců chování, kterými nespavost zafixoval. Příkladem může být přemítání negativních myšlenek v posteli nebo konzumace alkoholu před spaním.

Nespavost jako onemocnění

Onemocnění s nespavostí je definováno dle klasifikace ICSD-3 nebo DSM V. Obecně řečeno je vyžadován příznak nespavosti (viz výše) trvající minimálně 3 měsíce, vyskytující alespoň 3 krát týdně a to za optimálních podmínek ke spánku. Nespavost musí vézt k denním příznakům, např.únavě, nevýkonnosti, poruše paměti, emoční labilitě atd.

Dřívější klasifikace ICSD-2 rozdělovala chronickou nespavost, respektive onemocnění s nespavostí na několik subtypů. Mezi nejčastější patřila psychofyziologická nespavost, nespavost z nedostatku spánkové hygieny nebo nespavost vlivem somatického či psychiatrického onemocnění. Dalšími variantami byly paradoxní nespavost, idiopatická nespavost, behaviorální dětská nespavost nebo nespavost způsobená léčivy a návykovými látkami.

Psychofyziologická nespavost

Tento typ nespavosti může navazovat na akutní nespavost, která byla vyvolána stresovou reakcí. Podstatou je vytvoření negativního vnímání ložnice, respektive místa ke spánku a smýšlení při usínání. Pobyt v lůžku je spojen s negativními myšlenkami o nespavosti a obavami z jejích důsledků. Paradoxně jsou pacienti schopni usnout mimo obvyklé místo ke spánku, např.při sledování televize v obývacím pokoji nebo při dovolené v hotelu.

Nespavost z nedostatku spánkové hygieny

Nedostatečná spánková hygiena může vézt k rozvoji nespavosti zejména v adolescentním a mladším dospělém věku. Charakteristická je nepravidelnou dobou usínání a probouzení nebo provádění různých činností v posteli (mimo spánku a sexu). 

Idiopatická nespavost

Idiopatická neboli primární nespavost se rozvíjí plynule, pomalu od dětských let bez období remise. Obvykle není jasně definována příčina, která vedle k vývoji nespavosti.

Paradoxní nespavost

Paradoxní nespavost vnímání pacient jako nekvalitní a nedostatečný spánek, nicméně objektivní metody jsou s tímto tvrzením v rozporu. V zásadě se jedná o chybné vnímání vlastního spánku (pacient si myslí, že nespí, ale spí).

Behaviorální dětská nespavost

Nespavostí trpí velká část kojenců, batolat a předškolních dětí. Obecně se rozděluje na nespavost z nevhodných asociací, které děti vyžadují během usínání (např.kojení při usínání, držení za ruku), a na nespavost z nedodržování režimu. Při nedodržování režimu typicky děti odmítají pobyt v posteli při nedostatečném tlaku rodičů na pravidelný spánkový režim.

Nespavost při psychiatrickém nebo somatickém onemocnění

Výskyt nespavosti u psychiatrických onemocnění je vysoký a často se vyskytuje v diagnostických kritérií jednotlivých jednotek. Typicky doprovází poruchy afektivity (depresi a úzkost). 

Nespavost může doprovázet i somatická onemocnění, zejména ta, která mají noční příznaky, např.algické vertebrogenní stavy, noční kašel u plicních onemocnění.

Nespavost z užívání medikace nebo návykových látek

Nespavost je vyvolána užíváním látek, které narušují průběh spánku a jsou časově spjaty s rozvojem nespavosti. Příkladem jsou antidepresiva ze skupiny SSRI (např.Citalec, Sertralin), betablokátory (např.Betaloc) nebo psychostimulancia (např.Vigil či Ritalin). Mezi návykové látky způsobující nespavost patří kofein i alkohol.

Diagnostika nespavosti

Stanovení diagnózy onemocnění s nespavostí vychází z kritérií klasifikačního systému ICSD-3 nebo DSM V. Současně musí být vyloučena jiná porucha spánku nebo somatické či psychiatrické onemocnění, které by mohlo nespavost imitovat či vyvolávat. Nadměrná denní spavost ukazuje spíše na přítomnost další a dosud skryté poruchy spánku.

Základem diagnostiky je odběr detailní anamnézy, charakteru a vývoje nespavosti. Vyhledáváme příčiny nespavosti a faktory, které jí ovlivňují, případně udržují. Součástí anamnézy je screening dalších poruch spánku a psychiatrických onemocnění. Užitečné bývají specializované dotazníky, např.Beckova škála deprese nebo úzkosti. Součástí diagnostiky je základní interní a neurologické fyzikální vyšetření. Při podežení na duševní onemocnění je indikována psychologická nebo psychiatrická péče.

Na základě anamnézy může být indikováno vedení spánkového deníku a/nebo aktigrafie po dobu 14-21 dní. Polysomnografické vyšetření provádíme v případě podezření na paradoxní insomnii, neefektivitu řádně vedené léčby nebo při známkách jiné poruchy spánku.

Léčba nespavosti

Pokud je nespavost příznakem jiného onemocnění, např.deprese, je zásadní adekvátně léčit a kompenzovat toto základní onemocnění. Při trvající nespavosti přecházíme na specifickou léčbu insomnie. Nicméně záleží na intenzitě nespavosti, kdy může být indikována specifická léčba insomnie paralelně s léčbou základního onemocnění.

Doporučená literatura