Poruchy cirkadiánního rytmu spánku a bdění

Skupina onemocnění charakterizovaná abnormálním časováním spánku a bdění vůči astronomickému času a sociálním zvyklostem. Příčinou mohou být změny vnitřních biologických hodin, respektive cirkadiánního generátoru v hypotalamu nebo změny navozené zevními podmínkami (např.let přes více časových pásem).

Mezi typické klinické příznaky patří nadměrná denní spavost nebo naopak nespavost, které vedou ke zdravotně-sociálním komplikacím s negativním dopadem na kvalitu života pacienta.

Podle klasifikace ICSD-3 z roku 2014 se rozlišují tyto poruchy cirkadiánní rytmicity:

  • Syndrom zpožděné fáze spánku: pacient usíná o 2 a více hodiny později proti konvenčnímu času a probouzí se typicky během dopoledne či po poledni, většinou postihuje adolescenty
  • Syndrom předčasné fáze spánku: pacient usíná o 2 a více hodin dříve proti konvenčnímu času a probouzí se brzy po půl noci nebo ve velmi časných ranních hodinách, většinou postihuje seniory
  • Volně běžící rytmus spánku a bdění: vnitřní biologické hodiny nejsou významněji synchronizovány se zevním astronomickým časem, pravidelně se střídají období nadměrné spavosti a nespavosti, typicky postihuje nevidomé pacienty bez zachovalého světlocitu
  • Nepravidelný rytmus spánku a bdění: snížená funkce vnitřních biologických hodin (např.vlivem neurodegenerace) vedoucí k nepravidelným spánkům a bdělosti během dne
  • Syndrom Jet-Lag: porucha časování spánku a bdění vůči cílové destinaci při přeletu více jak dvou časových pásem, intenzita příznaků a rychlost adaptace závisí na směru letu (mírnější při letu na západ)
  • Syndrom ze směnného provozu: narušení cirkadiánní rytmicity spánku a bdění pracovní dobou s nočními směnami

Diagnostika poruch cirkadiánního rytmu

Základem diagnostiky je kvalitní anamnéza a fyzikální vyšetření, zhodnocení chronické medikace a spánkových návyků. Z těchto informací je možné stanovit pracovní diagnózu, kterou následně potvrzujeme pomocí aktigrafie a/nebo spánkového deníku po dobu minimálně 14-21 dní. Ostatní diagnostické metody využíváme zejména v rámci diferenciální diagnostiky při podezření na jinou poruchu spánku.

Terapie poruch cirkadiánního rytmu

Specifická léčba se odvíjí od typu poruchy cirkadiánního rytmu a dle profilu a přání pacienta. Obecně využíváme v léčbě synchronizační hormon melatonin, dále synchronizační režimové metody (časová fototerapie, fyzická aktivita, příjem potravy) s obecnými zásadami spánkové hygieny. Otázkou je reálná možnost ovlivnění syndromu ze směnného režimu při nutnosti zachovat pracovní pozici.

Doporučená literatura